Reichenstein je jedna z hor nad Präbichlem a na její plné zdolání si ještě s dětmi pár let asi počkáme, ale rozhodli jsme se vydat alespoň do jejího sedla s vedlejší horou Rössel. Zaparkovali jsme na parkovišti nad Grüblsee u Präbichlerhof. Myslela jsem si, že to je parkoviště jenom pro zákazníky a že nás tam Petr vyhodí a pojede zaparkovat dolů k nádraží, ale žádná omezující cedule tam nebyla a uvnitř mi taky potvrdili, že tam při výstupu nahoru parkovat můžeme.
Z mapy se to úplně nezdá, ale cesta to je náročná. Rozhodně doporučuju vysoké pohorky, protože se jedná o hodně kamenitou cestu. Časový odhad, který uvádí mapy, jsme rozhodně nedodrželi. Vyrazili jsme něco jako v 10 a přišli k autu snad ve 4. Počítejte s tím, že Reichenstein je oblíbeným cílem túr, takže na této trase do sedla budete potkávat za pěkného počasí opravdu hodně lidí. Mimo lidí jsme potkali i kamzíka. Jelikož Petr nesnáší chodit stejnou cestou zpátky, snažíme se všude chodit „kolečko“. Tady se úplně nabízelo, takže ze sedla jsme se vydali po červené směrem k Eisenerzu. Pozor, tuhle cestu moc nedoporučuju. Ve většině míst není ani nijak extrémně prudká, ale je dost úzká a kluzká (my šli asi dva dny po dešti). Jak tu nejsou narozdíl od cesty do sedla kameny, tak se tu špatně hledá stabilní bod. Naštěstí tu je aspoň lehká ochrana kleč. Všem se nám ale cestou dolů podařilo alespoň jednou spadnout, naštěstí jenom na zadek. Celé kolečko nelze jít po červené, ale je třeba jít po tom průseku/cestě, co mám v naší mapové trase, protože červená potom už vede železným dolem a má tam zákaz. Ten sice není vidět z naší strany, ale potkali jsme tam v protisměru jedny lidi, kteří nám o tom říkali, že z druhé strany ta červená byla zatarasená. Mimochodem to byli jediní lidi, na které jsme narazili cestou ze sedla až k autu.
Do sedla Reichensteinu se určitě plánujeme vydat znova, ale příště asi zkusíme zpátky buď stejnou cestou jako nahoru nebo se vydáme dále ke Krumpensee.
