Hauser Kaibling je kopec těsně před Schladmingem, cca 1,5 hod autem od Vordernbergu. Z městečka Haus im Ennstal tam vedou hned dvě cesty lanovkou. https://www.hauser-kaibling.at/de/mein-berg/sommer/tauernseilbahn
Jednou z variant je kabinová lanovka (klasická moderní gondola) s přestupem na čtyřsedačkovou lanovku. V mezistanici mají být k vidění i nějaká zvířata.
Druhou variantou je Tauern Seilbahn – velmi stará kabinová lanovka. S dětmi mám radši kabinové lanovky než sedačkové, takže jsem bez nějakého velkého zkoumání vybrala variantu kabinovou lanovkou a myslela si, že je bez přestupu. Cesta touhle lanovkou je zážitek sám o sobě. Je třeba myslet na to, že lanovka má hodinovou polední pauzu. Trochu jsem předem nechápala, proč má pauzu. My dojeli na parkoviště cca 15 minut před pauzou. Podařilo se nám najít jedno poslední místo na parkování (u této lanovky je parkoviště opravdu malé) a rychle si vyřídit jízdenky (obě lanovkové varianty jsme měli zahrnuté v naší Steiermark card, ale nešlo je navzájem kombinovat). Byli jsme předposlední, koho před pauzou vzali. Skupinu po nás, minutu po limitu, už odmítli. Lanovka je prý z cca 60. let a na celé trase jezdí jenom 4 kabiny. Obsluha musí kabinu manuálně otevřít a zase zavřít. V kabině je jenom jedno sedátko, zbytek stojí, což byl problém pro naše děti, protože se cestou hádaly, kdo bude sedět. Lanovka má mezistanici, kde se musí přestupovat. Já moc nemám ráda rozhledny a průhledné schody (lanovky mi ale nevadí) a tohle byl pro mě dost adrenalin. No a protože jsme byli poslední kabina před obědovou pauzou, tak zaměstnanec z mezistanice s námi jel nahoru na oběd. Alespoň jsem měla šanci si s pánem popovídat.
U horní stanice lanovky jsme se zdrželi na hřišti a potom se vydali k horní stanici čtyřsedačky, kde je další, moc pěkné hřiště.
Kdybychom měli větší děti nebo byli ten den víc v kondici, tak bychom se vydali až na vrchol Hauser Kaibling, ale takhle jsme se rozhodli pro dětskou stezku Kinder-Erlebnisweg a rozhodně to nebyla chyba. Dětskou stezku tady mají moc pěkně udělanou. Zastavení pro děti jsou rovnoměrně rozmístěna po celé trase a celou dobu se můžete kochat výhledem nejen na Dachstein.
Když srovnám kopce kolem Schladmingu, které jsme zatím navštívili, tedy Hauser Kaibling, Planai a Rittisberg, tak se nám na Hauser Kaibling líbilo zatím nejvíc. Nebylo tam zas tak moc lidí, jako na Planai (a to jsme na Planai nebyli za úplně ideálního počasí), cesta pro děti je tu udělaná tak, že člověk opravdu někam dojde a výhledy tu jsou taky super (ale ty jsou super na všech těch kopcích kolem Schladmingu). Akorát bych asi příště nevolilal starou kabinovou lanovku, ale kombinaci gondoly a sedačky. Za pár let se sem vrátíme a vylezeme na vrchol, případně se projdeme dál dolů.
POKRAČOVÁNÍ O DVA ROKY POZDĚJI:
Na Hauser Kaibling jsme se vydali znovu. Tentokrát byla kabinová lanovka až nahoru zavřená, tak jsme vyzkoušeli gondolu a navazující sedačku. V mezistanici je také spousta zábavy pro děti – pěkné pískové hřiště, zvířata, byl tam i zorbing a lodičky.
Nahoře jsme si tentokrát vybrali ovčí stezku – Schafwanderweg. Ovci jsme teda nepotkali ani jednu, ale byla to pěkná procházka. I když úplně to nedporočuju za mokra, jak jsme šli my, protože tam bylo spousta kaluží a někdy ani nešly obejít.
Zpátky jsme šli zase po dětské stezce jak předloni a zjistili jsme, že se za ty dva roky o dost rozrostla. Přibyly kuličkodráhy a spousta dalších prvků. Škoda, že jsme sem jeli až odpoledne (konečně po dešti) a museli jsme valit na poslední lanovku dolů a nestihli si hřišť pořádně užít. Až se sem vydáme za dva roky znovu, tak si konečně dáme i ten vrchol kopce.
