Městečko Aflenz Kurort se nachází cca 50 minut autem od Vordernbergu. Odtud si lze vybrat ze dvou možností, jak se dostat na Aflenzer Bürgeralm (když nepočítám rovnou pěšky nahoru už odsud). Jednou z nich je dvousedačková lanovka, která ale jezdí pouze o prázdninových víkendech. Druhou možností je potom výjezd po panoramatické silnici, za který se platí mýto (cca 7 EUR na auto, mýtné se kupuje u lanovky nebo na nějaké benzínce poblíž, zatím nevíme, jestli tam je i automat ). My jsme si tentokrát vybrali lanovku (měli jsme ji zahrnutou ve Steiermark card), ale chystáme se tam vrátit, tentokrát po silnici. Parkoviště dole je hned u lanovky a je zdarma. Nahoře je parkoviště taky zdarma, platí se akorát mýtné za vjezd. https://www.aflenzer-buergeralm.at/
Cesta touhle lanovkou je oproti jiným sedačkovým lanovkám celkem zážitek, protože má na některých místech dost vysoké sloupy a část je dost vysoko nad terénem. Na konci dokonce chvíli vede i z kopce, aby pak vedla zase do kopce.
Kolem horní stanice lanovky jsou zajímavě rozeseté chaloupky/domečky. Každý má kolem sebe ochranu proti kravám, které se tu všude možně pasou.
Kolem lanovky se dá kousek dojít k různým vyhlídkám a dá se tu strávit nějaký čas i bez velkého chození do kopců. Je to tedy i vhodné místo pro osoby, co zas tak moc chodit nemůžou. Rozhodně tu ale nejspíš nikdy nebudou velké davy lidí. My jsme tu byli za pěkného počasí o prázdninové neděli, kdy jezdila lanovka, a na hřišti jsme byli v podstatě sami.
Hriště je cca 500 metrů od lanovky, skoro po rovině, a je fakt boží 🙂 Má i vodní prvek a je opravdu nápadité. Už kvůli tomu hřišti sem musíme v brzké době znovu.
Přece jenom se nám z hřiště podařilo vyhrabat a vydali jsme se na menší túru. Můj původní plán byl krátké kolečko na Windgrube, levou stranou nahoru, pravou zpátky. Levá strana byla ale celá na slunci a bylo dost teplo, tak jsme se vydali nahoru pravou stranou. Cesta nahoru byla s naším nákladem celkem náročná kvůli převýšení. Celá tahle část byla po široké cestě. Nahoře jsme se stavili na chatě Schönleitenhaus.
No nebyl by to Petr, aby nám trasu za chodu nepřeplánoval, takže jsme z chaty nevyrazili hned zase dolů, ale vydali jsme se ještě dál podél skal. Cesta je tu opravdu zajímavá. Jsou tu pěkné výhledy. S dětmi jsem ale dost trnula a radši jsme se ke kraji moc nepřibližovali. Nešli jsme až do té špičky, jak mám na mapě, ale v pohodě jsme si ji zkrátili přes louky zase na červenou značku. Po loukách je třeba počítat s tím, že se všude mohou pást krávy. Červená trasa byla malá pěšinka a ta naše děti bavila. Tenhle výlet se celkově opravdu vydařil. Až se sem příště vrátíme, tak si asi obejdeme to kratší kolečko na Windgrube a potom si obejdeme vyhlídky u lanovky.
