Když už jsme měli jednou k dispozici hlídání a dokonce i s odvozem, rozhodli jsme se vydat na Reichenstein, dokud tam ještě stojí stará chata. Chata Reichensteinhütte se na konci letní sezóny 2025 zavírá, v roce 2026 se bude bourat a stavět komplet nová a nová by měla být otevřená v roce 2027.
Nechali jsme se odvézt na parkoviště k Präbichlerhof (tam se dá i normálně parkovat), kde jsem teda při vystupování zjistila, že jsme zapomněli vzít hůlky. Chyba, docela by se hodily. Byl hodně teplý červencový den. Původní plán byl vyrazit už tak v šest, ale nakonec jsme vyráželi až v sedm, což bylo fakt pozdě. Chcípali jsme vedrem už cestou nahoru.
Na vrchol se dá jít dvěma různými cestami. Na jedné jsou ty schody, co tu jsou na fotkách. Na fotkách to zas tak nebezpečně a náročně nevypadá, ale děti a psy bych tam úplně nebrala. Místo se schody se dá lehce delší cestou obejít. Na vrcholu jsme byli něco po desáté. Stavili jsme se na chatě na polévku a pokračovali dál po hřebenu.
Ještě bych upozornila na to, že se hora nachází kousek od dolu Erzberg, kde několikrát týdně probíhají odstřely, což jsme zrovna zažili. Pokud uslyšíte dlouhé hlasité zatroubení, tak zpozorněte, protože do pár minut přijde odstřel a ten je fakt i nahoře hlasitý a můžete se ho dost leknout. Já se lekla pořádně, že jsem skoro nadskočila a jediné štěstí, že jsme už byli těsně za tím žebříkem. Odstřely jsou většinou ve všední dny.
Cesta po hřebenu je takový odpočinek, ale jakmile se začne klesat, je to celkem náročný sestup. Dost nám při něm chyběly zapomenuté hůlky. Na fotkách to ani tolik nevypadá, ale sestup mi přišel náročnější než výstup a zabral nám opravdu hodně času. Většina lidí jde z Präbichlu stejnou cestou nahoru i dolů. Dolů přes Krumpensee jsme potkali jenom jednoho pána, co šel před námi.
V Krumpensee se místňáci občas i koupou, ale je to spíš taková větší kaluž pro krávy. Dále se můžete stavit u vodovápdu (ten my vynechali, protože jsme k němu zapomněli odbočit). Pokračovali jsme na Hirnalm, kde jsme si dali další občerstvení a potom přes kopec až domů. I vzhedem k vedru to byl fakt náročný výlet. Vyrazili jsme v sedm a k domu odrazili v půl šesté. Děti bychom na tuhle trasu zatím rozhodně nebrali. U těchto výstupů je taky nutné pořádně prostudovat předpověd počasí.
