Lachtal je horské středisko (úplně malá vesnička) cca 80 minut autem od Vordernbergu. Vesnička je v cca v nadmořské výšce Sněžky, takže se autem připravte na docela náročné stoupání. My jsme se do Lachtalu vydali hned ze dvou důvodů. Jednak jsme měli místní šestisedačkovou lanovku v naší Steiermark card a také mě zaujal dětský „park“ Wildes Lachtal. https://lachtal.at/der-berg/sommer/
Poprvé jsme se sem vydali, když bylo dětem 3, 5 a 7, takže jsme absolvovali jenom nenáročnou túru zaměřenou na děti. Podruhé jsme se sem vydali, když jim bylo 5, 7 a 9 a už jsme vylezli i na hřeben.
Lanovka jezdí jenom o prázdninových nedělích a pondělcích. Žádné velké davy tu opět nečekejte. Parkoviště je hned u lanovky a je zdarma. My se sem vydali v prázdninové pondělí. Šestisedačková lanovka byla pro naše děti zážitkem, protože tak velkou sedačkovou ještě nejeli.
Poprvé bylo v původním plánu bylo vyjet lanovkou, poté vylézt cca 200 výškových metrů na Niederer Zinken a pokračovat po hřebenu na Schönberg a odtamtud někudy dolů, kde bychom se snažili natrefit Wildes Lachtal. Už předem jsme vyhodnotili, že to je na naše možnosti plán dost přestřelený, takže jsme se rozhodli, že se nehodláme zničit a od lanovky se vydáme po cestě dolů a jak to půjde, tak si cestu někudy šmikneme přes louky a zkusíme projít Wildes Lachtal.
Wildes Lachtal je kapitola sama pro sebe. http://www.wildeslachtal.at/ Jedná se o novou stezku pro děti, která ale má dost nedokonalou mapu, která se snad ani nedá nazvat mapou (nesedí na ní vzdálenosti, snad skoro ani směry), prostě nic. Nakonec jsme došli k závěru, že dětskou stezku je asi lepší jít bez lanovky, pěkně zezdola po šipkách, a tak je nejspíš možné projít ji celou. I když nevím, jestli i ty šipky mají dobrou kvalitu. I přes nevalné značení a chabou mapu jsou jednotlivá stanoviště zajímavá a stezka určitě stojí za návštěvu. My navštívili jenom asi polovinu stanovišť, protože víc se nám jich cestou shora najít nepodařilo. Co děti opravdu zaujalo, tak vodní prvek, který je vytvořen přímo na potoce. Motorické hřišťové sestavy, které jsme navštívily, byly na naše děti ještě celkem vysoké. Stezku si tedy mohou určitě užít i starší děti. Stanoviště jsou rozesetá kolem spodní cca třetiny lanovky.
V Lachtalu je třeba počítat s kravami. Jsou opravdu všude. I když jsme si cestu zkracovali přes louky, tak jsme krávy překvapivě potkali nakonec jenom přímo uprostřed cesty.
Náš pětileťák byl nadšený, když zjistil, že lanovka spí v garáži. Po uzavření lanovky všechny sedačky totiž zacouvají dole do garáže. Zrovna jsme se do parkování lanovky trefili při cestě k autu a nemohli jsme odejít, dokud všechny nezajely…
Do Lachtalu se určitě v budoucnu plánujeme vrátit a obejdneme si celou dětskou stezku. A až budou děti větší, tak se vrátíme znovu a obejdeme si celý hřeben.
Naše projitá cesta na mapě je jenom takový nástřel, protože jsme v prostřední části šli pod lanovkou dvakrát mimo cestu.
A jak jsme si předsevzali, tak jsem se sem vrátili. Tentokrát i s babičkou a dědou a prošli jsme si hřeben. Na konci jsme absolvovali zase i několik stanovišť dětské stezky Wildes Lachtal. Tentokrát jsme šli i jiná stanoviště ke konci a ta mi přišla lepší, než ta, co jsme šli minule.
Od bodu 3 jsme šli dále směrem lanovka tou cestou, se pak musí jít kousek po louce, kde na sebe cesty úplně nenavazují, a dále se napojili na Wildes Lachtal. To do mapy bohužel nedám, protože ta neumí chodit mimo cesty.
Do Lachtalu se opět plánujeme za 2 roky vrátit (až zase budeme mít Steiermark) a půjdeme druhou stranu hřebenu.
